Staré knihy, plnicí pero a kalamář na psacím stole

Josef Jungmann: tvůrce moderní spisovné češtiny

Kdo byl Josef Jungmann a proč se o něm mluví jako o tvůrci moderní češtiny? Josef Jungmann (narozen 16. listopadu 1773 v Hudlicích u Berouna, zemřel 14. listopadu 1847 v Praze) byl jazykovědec, překladatel a vůdčí postava druhé, útočné fáze národního obrození. Zatímco starší učenci češtinu bránili a popisovali, Jungmann dokázal, že se v ní dá napsat i ta nejnáročnější poezie a věda. Přes třicet let pracoval na pětidílném Slovníku česko německém, který shromáždil na sto dvacet tisíc hesel a fakticky vytvořil slovní zásobu moderní spisovné češtiny. Tento text shrnuje veřejně známé informace o jeho životě a díle.

Tento text slouží k orientaci a shrnuje veřejně známé informace o osobnosti a jejím díle. Nezachází do soukromí a aktuální osobní údaje neuvádí. Podrobnosti si ověřte v odborných zdrojích o literatuře a historii.

Josef Jungmann v rychlém přehledu

Údaj Popis
Narozen 16. listopadu 1773, Hudlice u Berouna
Zemřel 14. listopadu 1847, Praha
Obor jazykověda, překlad, literární historie
Zásadní dílo Slovník česko německý (pět dílů, 1834 až 1839)
Význam vůdčí osobnost útočné fáze národního obrození
Pražská stopa Jungmannovo náměstí, dům, pomník, hrob na Olšanech

Slovník, který vytvořil moderní češtinu

Životním dílem Josefa Jungmanna je pětidílný Slovník česko německý, který vycházel v letech 1834 až 1839. Shromáždil v něm na sto dvacet tisíc hesel, doložil slova starší i lidová a tam, kde čeština výraz postrádala, pomáhal tvořit nová slova, mimo jiné z jiných slovanských jazyků. Práci na slovníku věnoval více než tři desetiletí.

Význam tohoto díla byl obrovský. V době, kdy se čeština používala hlavně na venkově a jako jazyk vzdělané vrstvy zaostávala, jí Jungmann dodal slovní zásobu schopnou pojmout vědu, filozofii i uměleckou literaturu. Na jeho slovník se opíraly generace spisovatelů a novinářů a dodnes je považován za jeden z pilířů novodobé češtiny.

Obhajoba a povýšení mateřského jazyka

Ještě před slovníkem formuloval Jungmann svůj program v dalších dílech. V učebnici Slovesnost z roku 1820 shrnul poetiku a nauku o slohu, v Historii literatury české z roku 1825 podal přehled písemnictví psaného česky. Obě práce ukazovaly, že čeština má vlastní bohatou tradici, na kterou lze navazovat.

Jungmann patřil ke generaci, která obrození posunula od pouhé obrany jazyka k jeho tvůrčímu rozvíjení. Nešlo mu jen o to češtinu zachránit, ale povýšit ji na plnohodnotný kulturní jazyk. Právě tento sebevědomý přístup odlišuje jeho generaci od starších obrozenců a činí z Jungmanna jednu z klíčových postav českých dějin.

Překladatel světové literatury

Svůj cíl, tedy prokázat výrazové možnosti češtiny, naplňoval Jungmann i jako překladatel. Do češtiny převedl Miltonův Ztracený ráj i Chateaubriandovu Atalu a tlumočil díla Schillera a Goetha. Volil záměrně náročné předlohy, aby ukázal, že se čeština vyrovná i těm nejnáročnějším jazykům své doby.

Tyto překlady nebyly jen literárním výkonem, ale programovým činem. Každý zvládnutý text byl důkazem, že český jazyk unese vrcholnou světovou literaturu. Jungmann tak spojoval vědeckou důkladnost s uměleckou ctižádostí a osobním příkladem povzbuzoval mladší autory, aby psali česky.

Jungmann, Praha a souputníci obrození

S Prahou je Jungmann spjat pevně a doložitelně. Žil a roku 1847 zemřel v domě v tehdejší Široké ulici, kterou dnes nese jeho jméno, na dnešním Jungmannově náměstí. Zde mu byl roku 1878 odhalen pomník od sochaře Ludvíka Šimka a pohřben je na Olšanských hřbitovech. Málokterá obrozenecká osobnost je s pražským prostorem spojena tak výrazně.

Jungmann rozvinul základy, které položil starší učenec Josef Dobrovský, a posunul obrození od obrany jazyka k jeho tvůrčímu rozkvětu. Ke stejné generaci patřil i básník Jan Kollár, hlasatel slovanské vzájemnosti, a souběžně s ním budoval české dějepisectví historik František Palacký. Širší přehled najdete v rozcestníku čeští spisovatelé.

Časté otázky

Kdo byl Josef Jungmann?

Josef Jungmann byl jazykovědec, překladatel a literární historik, narozený 16. listopadu 1773 v Hudlicích a zesnulý 14. listopadu 1847 v Praze. Patří k vůdčím osobnostem útočné fáze národního obrození a bývá označován za tvůrce slovní zásoby moderní spisovné češtiny.

Jaké bylo nejvýznamnější dílo Jungmanna?

Životním dílem je pětidílný Slovník česko německý, který vycházel v letech 1834 až 1839 a obsahuje na sto dvacet tisíc hesel. Jungmann na něm pracoval přes třicet let a vytvořil jím slovní zásobu schopnou pojmout vědu i uměleckou literaturu.

Čím se Jungmann zasloužil o češtinu?

Dokázal, že čeština je plnohodnotný kulturní jazyk, ve kterém lze psát vědu i náročnou literaturu. Kromě slovníku k tomu přispěl učebnicí Slovesnost a přehledem Historie literatury české a povýšil tak jazyk z pouhé obrany k tvůrčímu rozvíjení.

Co Josef Jungmann překládal?

Překládal záměrně náročná díla světové literatury, mimo jiné Miltonův Ztracený ráj a Chateaubriandovu Atalu, a tlumočil Schillera a Goetha. Těmito překlady prokazoval, že se čeština vyrovná i nejnáročnějším jazykům své doby.

K jaké fázi obrození Jungmann patřil?

Patřil k druhé, takzvané útočné fázi národního obrození. Ta už se nespokojila s obranou jazyka, ale usilovala o jeho tvůrčí rozvoj a vytvoření moderní slovní zásoby. Jungmann byl její vůdčí osobností.

Jak je Jungmann spojen s Prahou?

V Praze žil, působil a roku 1847 zemřel v domě na dnešním Jungmannově náměstí, které nese jeho jméno. Stojí zde jeho pomník z roku 1878 a pohřben je na Olšanských hřbitovech. Pražská vazba je u něj velmi silná.

Kdo na Jungmanna navázal?

Jungmann sám navázal na jazykovědné dílo Josefa Dobrovského a jeho slovní zásoba se stala oporou pro celou další generaci. Na jeho program navázali básníci i prozaici, kteří už mohli psát česky o čemkoli, a rozvíjeli tak jazyk, který pomohl ustavit.

Proč je Jungmannův slovník tak důležitý?

Protože fakticky vytvořil slovní zásobu moderní spisovné češtiny. Shromáždil slova stará i lidová a doplnil chybějící výrazy, takže čeština získala prostředky pro vědu, filozofii i literaturu. Bez tohoto díla by rozvoj českého písemnictví v 19. století byl mnohem obtížnější.



Napsat komentář