Kino Ponrepo provozuje Národní filmový archiv a promítá archivní filmy, ne běžnou distribuci. Vzniklo 1. ledna 1965 a sídlí v Bio Konviktu v Bartolomějské ulici. Jméno nese po Viktoru Ponrepovi, průkopníkovi české kinematografie, který provozoval první pražské kino. Archiv je členem mezinárodní federace filmových archivů FIAF a přístup do kina funguje na členském principu.
Údaje jsme ověřovali k 10. září 2026 z veřejných zdrojů. Program se mění denně a podmínky vstupu se mohou lišit, ověřte si je předem.
Kino Ponrepo v rychlém přehledu
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Provozovatel | Národní filmový archiv, od roku 1996 |
| Kde sídlí | Bio Konvikt, Bartolomějská 11, Praha 1 |
| Vznik | 1. ledna 1965 |
| Jméno po | Viktor Ponrepo, průkopník české kinematografie |
| Zaměření | archivní české i zahraniční filmy |
| Mezinárodní členství | FIAF, federace filmových archivů |
| Přístup | členský princip |
| Program | mění se denně |
| Doplňkový program | retrospektivy a výstavy |
Kdo byl Viktor Ponrepo
Kino nese jméno po Viktoru Ponrepovi, kterého lze označit za průkopníka české kinematografie. Provozoval první pražské kino, tedy podnik, kterým začaly dějiny pravidelného promítání u nás.
Pojmenování archivního kina právě po něm dává smysl. Je to gesto, které spojuje instituci pečující o filmové dědictví s člověkem, který u jeho počátků stál.
Historii pražských kin od té doby po dnešek shrnuje rozcestník kin v Praze.
Kino, které promítá archiv
Ponrepo se od ostatních pražských kin liší zásadně. Neuvádí běžnou distribuci, ale archivní české i zahraniční filmy.
Znamená to, že v programu najdete tituly, které se nikde jinde nepromítají, protože nejsou v distribuci a v řadě případů nikdy nevyšly ani na nosičích. Archiv je zpřístupňuje ze svých sbírek.
Provozovatelem je od roku 1996 Národní filmový archiv, tedy instituce pečující o filmové dědictví České republiky.
Vznik roku 1965
Kino vzniklo 1. ledna 1965. Bylo to období, kdy se československá kinematografie dostávala na světovou úroveň a kdy byl zájem o filmovou historii i teorii nadprůměrný.
Instituce tohoto typu, tedy stálá archivní projekční scéna, není samozřejmostí ani ve větších zemích. Praha ji má šedesát let.
Sídlem je Bio Konvikt v Bartolomějské ulici 11 na Starém Městě, tedy adresa kousek od Národní třídy.
Členství místo běžné vstupenky
Přístup do kina funguje na členském principu, ne jako běžný nákup lístku na jednotlivé představení. To je u archivních kin obvyklý model.
Souvisí to s právy k promítaným filmům. Archivní kopie se často promítají v režimu, který neumožňuje běžný komerční prodej vstupenek, a členství je způsob, jak to řešit.
Pro návštěvníka to znamená, že si podmínky vstupu má ověřit předem. Nelze počítat s tím, že se dá přijít a koupit lístek jako v multikině.
FIAF a mezinárodní kontext
Národní filmový archiv je členem FIAF, tedy mezinárodní federace filmových archivů. Je to sdružení institucí, které pečují o filmové dědictví a stanovují si společné standardy.
Členství není formalita. Znamená závazek k tomu, jak se s filmovými materiály zachází, jak se restaurují a za jakých podmínek se promítají.
Pro diváka je to záruka, že co uvidí, je zpracované s péčí a v co nejvěrnější podobě, ne v náhodné digitální kopii.
Pro koho je Ponrepo
Dramaturgie cílí podle vlastního vyjádření na diváka, který nechodí do kina jen za zábavou, ale i za poučením. To je poctivé vymezení, které říká rovnou, co čekat.
Vedle projekcí archiv připravuje retrospektivy a výstavy. Program se přitom mění denně, takže se nedá spoléhat na to, že bude film v nabídce i příští týden.
Kdo hledá běžnou premiérovou nabídku, najde ji spíš v kině Světozor nebo v kině Lucerna.
Jak si návštěvu naplánovat
Nejdůležitější je ověřit si podmínky vstupu a program. Kvůli dennímu střídání titulů a členskému režimu se návštěva plánuje jinak než u běžného kina.
Adresa Bartolomějská 11 je v centru Starého Města, tedy dobře dostupná pěšky i městskou dopravou.
Návštěvu se dá spojit s procházkou po centru. Kousek odtud je Betlémská kaple a Staroměstské náměstí.
Časté otázky
Kdo kino Ponrepo provozuje? Národní filmový archiv, a to od roku 1996. Jde tedy o instituci pečující o filmové dědictví České republiky, ne o komerční kino.
Po kom je kino pojmenované? Po Viktoru Ponrepovi, průkopníkovi české kinematografie, který provozoval první pražské kino.
Kdy kino vzniklo? Dne 1. ledna 1965. Stálá archivní projekční scéna není samozřejmostí ani ve větších zemích a Praha ji má šedesát let.
Kde kino sídlí? V Bio Konviktu v Bartolomějské ulici 11 na Starém Městě, tedy kousek od Národní třídy.
Co se v Ponrepu promítá? Archivní české i zahraniční filmy, ne běžná distribuce. V programu jsou tituly, které se nikde jinde nepromítají a v řadě případů nevyšly ani na nosičích.
Můžu si prostě koupit lístek? Přístup funguje na členském principu, ne jako běžný nákup vstupenky. Podmínky si ověřte předem, protože se od běžného kina liší.
Proč je vstup řešený členstvím? Souvisí to s právy k promítaným filmům. Archivní kopie se často promítají v režimu, který neumožňuje běžný komerční prodej vstupenek.
Co je FIAF? Mezinárodní federace filmových archivů, jejímž členem Národní filmový archiv je. Členství znamená závazek k tomu, jak se s filmovými materiály zachází a za jakých podmínek se promítají.
Jak často se mění program? Denně. Nedá se proto spoléhat na to, že bude konkrétní film v nabídce i příští týden.
Pro koho je kino určené? Podle vlastního vymezení pro diváka, který nechodí do kina jen za zábavou, ale i za poučením. Vedle projekcí archiv připravuje retrospektivy a výstavy.
Kam jít na běžnou premiéru? Do kina Světozor nebo do kina Lucerna, případně do některého z multikin. Přehled pražských scén má rozcestník kin v Praze.
