Vyšehradský hřbitov je národní pohřebiště a jeho vrcholem je Slavín, společná hrobka postavená v letech 1889 az 1893 pro nejvýznamnější osobnosti české kultury. Přeměnu obyčejného farního hřbitova na národní pohřebiště navrhl politik František Ladislav Rieger a prosadil ji roku 1869 Václav Štulc z vyšehradské kapituly. Novorenesanční arkády navrhl roku 1887 architekt Antonín Wiehl.
Údaje jsme ověřovali k 10. září 2026 z veřejných zdrojů. Otevírací doba se mění podle ročního období, ověřte si ji předem.
Vyšehradský hřbitov v rychlém přehledu
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Kde je | areál Vyšehradu, Praha 2 |
| Existence hřbitova | doložen už ve 13. století |
| Výjimka z josefínských reforem | rok 1785 |
| Přeměna na národní pohřebiště | rok 1869 |
| Iniciátor myšlenky | František Ladislav Rieger |
| Prosadil | Václav Štulc, vyšehradská kapitula |
| Arkády | rok 1887, architekt Antonín Wiehl |
| Slavín | postaven 1889 az 1893 |
| Autor Slavína | Antonín Wiehl, sochy Josef Mauder |
| Rozloha | 0,81 hektaru |
| Správa | Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy |
Hřbitov, který přežil josefínské reformy
Pohřbívalo se tu už ve 13. století, tedy dávno předtím, než hřbitov získal národní význam. Byl to běžný farní hřbitov u vyšehradské kapituly.
Roku 1785 zrušil Josef II. většinu kostelních hřbitovů v Praze, Vyšehrad ale dostal zvláštním výnosem výjimku a pohřbívat se tu smělo dál. Bez téhle výjimky by pozdější národní pohřebiště nemělo kde vzniknout.
Jinde reforma dopadla podle plánu a pohřby se přesunuly za hradby, mimo jiné na Olšanské hřbitovy, které se od roku 1786 staly hlavním pražským pohřebištěm.
Jak vzniklo národní pohřebiště
Myšlenku proměnit hřbitov v národní pohřebiště navrhl politik František Ladislav Rieger, jedna z vůdčích postav české politiky 19. století.
Realizace se roku 1869 ujal Václav Štulc z vyšehradské kapituly. Šlo o gesto národního obrození: vlastní panteon byl v té době součástí toho, čím se národ definoval vůči Vídni.
Roku 1887 vznikly na severním a západním okraji novorenesanční arkády podle projektu architekta Antonína Wiehla. Ty daly hřbitovu reprezentativní rámec, který obyčejné pohřebiště nemá.
Slavín
Vrcholem areálu je Slavín, společná hrobka postavená v letech 1889 az 1893. Architektem byl opět Antonín Wiehl, plastiky vytvořil sochař Josef Mauder.
Slavín není hrob jednoho člověka, ale společná hrobka pro desítky osobností české kultury z různých oborů. To je jeho podstata, kterou návštěvníci často míjejí: jde o jeden objekt, ve kterém leží mnoho lidí.
Být pohřben na Slavíně bylo a je vyznamenáním, o kterém se rozhoduje. Není to místo, kam se lze pohřbít na přání pozůstalých.
Kdo je na hřbitově pohřben
Vedle Slavína je na hřbitově a v arkádách řada samostatných hrobů významných osobností. Vyšehrad je proto místem, kde se dá projít česká kultura 19. a 20. století po jménech.
Je tu i symbolický hrob Milady Horákové, popravené roku 1950. Symbolický proto, že místo uložení jejích ostatků nebylo dodnes spolehlivě prokázáno, jak popisuje článek o Ďáblickém hřbitově.
Tenhle detail je pro pochopení hřbitova podstatný. Národní pohřebiště nepřipomíná jen ty, jejichž hrob se dochoval, ale i ty, kterým ho režim upřel.
Hřbitov jako součást Vyšehradu
Areál leží uvnitř Vyšehradu, tedy v pevnostním komplexu nad Vltavou, hned u baziliky svatého Petra a Pavla.
Rozloha 0,81 hektaru je proti Olšanům zlomek. Vyšehradský hřbitov není velký, je vybraný, a to je jeho smysl.
Návštěvu se dá spojit s prohlídkou celého vyšehradského areálu, včetně hradeb a výhledů na řeku. Praktické tipy má průvodce Vyšehradem.
Jak si návštěvu naplánovat
Hřbitov je běžně přístupný, ale otevírací doba se mění podle ročního období, v zimě se zavírá dřív. Ověřte si ji předem, hlavně pokud přijdete odpoledne.
U nejnavštěvovanějších hrobů bývají informační tabule a k dispozici bývá i orientační plán. Na rozdíl od Olšan se tu dá projít vše za jednu návštěvu.
Jde o činné pohřebiště a platí na něm odpovídající pravidla chování. To se týká i fotografování, které je vhodné omezit na architekturu, ne na truchlící.
Kdy se sem vydat
Nejvíc lidí přichází kolem Památky zesnulých, tedy kolem 2. listopadu, jak popisuje článek o Dušičkách v Praze.
Jinak je Vyšehrad klidný po celý rok a hřbitov je jeho nejtišší částí. Na jaře a na podzim je tu díky vzrostlé zeleni nejhezčí světlo.
Přehled dalších pražských pohřebišť má rozcestník hřbitovů v Praze.
Časté otázky
Co je Slavín? Společná hrobka postavená v letech 1889 az 1893 pro nejvýznamnější osobnosti české kultury. Není to hrob jednoho člověka, ale jeden objekt, ve kterém leží desítky lidí.
Kdo Slavín navrhl? Architekt Antonín Wiehl, plastiky vytvořil sochař Josef Mauder. Wiehl je autorem i novorenesančních arkád z roku 1887.
Kdo přišel s myšlenkou národního pohřebiště? Politik František Ladislav Rieger. Realizace se roku 1869 ujal Václav Štulc z vyšehradské kapituly.
Jak starý je samotný hřbitov? Pohřbívalo se tu už ve 13. století jako na běžném farním hřbitově u vyšehradské kapituly.
Proč hřbitov přežil josefínské reformy? Roku 1785 dostal zvláštním výnosem výjimku ze zákazu pohřbívání u kostelů. Bez ní by pozdější národní pohřebiště nemělo kde vzniknout.
Dá se nechat pohřbít na Slavíně? Ne na přání pozůstalých. Být pohřben na Slavíně je vyznamenáním, o kterém se rozhoduje.
Je tu hrob Milady Horákové? Je tu její symbolický hrob. Symbolický proto, že místo uložení jejích ostatků po popravě roku 1950 nebylo dodnes spolehlivě prokázáno.
Jak je hřbitov velký? Má rozlohu 0,81 hektaru, což je proti Olšanům zlomek. Vyšehradský hřbitov není velký, je vybraný.
Dá se projít za jednu návštěvu? Ano, na rozdíl od Olšan. U nejnavštěvovanějších hrobů bývají informační tabule a k dispozici bývá orientační plán.
Kdy je otevřeno? Otevírací doba se mění podle ročního období, v zimě se zavírá dřív. Ověřte si ji předem, hlavně pokud přijdete odpoledne.
S čím návštěvu spojit? S prohlídkou celého vyšehradského areálu včetně baziliky svatého Petra a Pavla, hradeb a výhledů na Vltavu.
