Martina Navrátilová vyrůstala v Řevnicích a hrála za zdejší klub LTC Řevnice, ve kterém působila i její babička Anežka Semanská-Boučková. Tenisu ji od čtyř let vedl nevlastní otec Miroslav Navrátil, první lekce jí jako devítileté dával šampion George Parma. V Řevnicích žila až do odchodu do Spojených států roku 1975 a klub ji později jmenoval čestnou členkou.
Údaje jsme ověřovali k 10. září 2026 z veřejných zdrojů. U životopisných dat se prameny místy liší, proto uvádíme jen to, co se opakovaně shoduje.
Navrátilová a Řevnice v rychlém přehledu
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Narození | 18. října 1956, Praha |
| První roky | Špindlerův Mlýn |
| Vyrůstala | Řevnice |
| Domovský klub | LTC Řevnice |
| Babička | Anežka Semanská-Boučková, také tenistka klubu |
| Nevlastní otec | Miroslav Navrátil, vedl ji od čtyř let |
| První trenér | George Parma, od jejích devíti let |
| Přechod do Prahy | zhruba v deseti letech |
| Odchod do USA | rok 1975 |
| Vztah ke klubu dnes | čestná členka LTC Řevnice |
Dětství v podbrdském městečku
Navrátilová se narodila 18. října 1956 v Praze a první roky života strávila ve Špindlerově Mlýně. Poté se rodina přestěhovala do Řevnic.
Řevnice byly a jsou malé město v údolí Berounky, tedy prostředí, které s vrcholovým sportem nemá na první pohled nic společného. O to zajímavější je, že odsud vzešla jedna z nejúspěšnějších tenistek historie.
Ve městě žila až do roku 1975, kdy odešla do Spojených států. Celé dětství a dospívání je tedy spojené s tímto místem, jak popisuje i průvodce Řevnicemi.
Tenis v rodině
Tenis nebyl v rodině novinkou. Za LTC Řevnice hrála i její babička Anežka Semanská-Boučková, takže vazba na klub byla mezigenerační.
Zásadní roli sehrál nevlastní otec Miroslav Navrátil. Podle dostupných zpráv ho Navrátilová považovala za skutečného otce, který ji vychoval, a pod jeho vedením hrála tenis od čtyř let.
To je detail, který stojí za zdůraznění. Nešlo o dítě objevené talentovým skautem, ale o někoho, kdo vyrostl v prostředí, kde se tenis hrál běžně.
George Parma a první lekce
Prvním, kdo Navrátilové dával skutečné tenisové lekce, byl podle dostupných zdrojů tenisový šampion George Parma. Devítileté hráčce pomohl položit základy hry.
Význam takového setkání se u dětí těžko přeceňuje. Technika osvojená v tomto věku vydrží celou kariéru a špatně zafixovaný pohyb se přeučuje mnohem hůř, než se zavádí ten správný.
Zhruba v deseti letech přešla Navrátilová za tenisem do Prahy, kde jí větší oddíly nabízely rychlejší rozvoj a lepší podmínky. Řevnický klub tedy nebyl místem, kde by strávila celou přípravu, ale místem, kde začala.
Proč na tom klubu záleží
LTC Řevnice je dodnes jedním ze tří pilířů zdejšího sportu vedle fotbalového FK Slavoj a oddílu národní házené. Navrátilová se stala jeho čestnou členkou.
Malé kluby tohoto typu bývají v příbězích vrcholových sportovců přehlížené, přestože jsou v nich klíčové. Bez místa, kde si dítě může kopnout, zaběhat nebo odpálit míč, se talent nemá kde projevit.
Řevnický případ je toho konkrétním dokladem. Klub v obci o pár tisících obyvatelích dal světovému tenisu jednu z jeho největších postav.
Odchod roku 1975
Roku 1975 Navrátilová odešla do Spojených států. Bylo jí osmnáct a rozhodnutí znamenalo, že se do Československa dlouhá léta nemohla vrátit.
Pro sportovce té doby to byla volba mezi kariérou a domovem. Kdo chtěl hrát světový okruh bez omezení, musel odejít, a kdo odešel, ztratil možnost normálně navštěvovat rodinu.
Tenhle rozměr je součástí příběhu stejně jako sportovní výsledky. Řevnice v něm figurují jako místo, ze kterého se odcházelo a kam se dalo vrátit až po roce 1989.
Co po ní v Řevnicích zůstalo
Hmatatelnou stopou jsou tenisové kurty LTC Řevnice, kde začínala. Klub funguje dál a její čestné členství je oficiálním připomenutím vazby.
Kdo chce po jejích stopách jít, nenajde muzeum ani vyznačenou trasu. Je to spíš kontext k procházce městem než samostatný cíl, a je poctivé to říct rovnou.
Zajímavější je vidět Řevnice jako celek. Město má vedle tenisové stopy i Lesní divadlo z roku 1916 a knihovnu pojmenovanou po spisovateli Ignátu Herrmannovi.
Jak Řevnice navštívit
Z Prahy jede vlak linky S7 na Smíchov, cesta trvá řádově pětadvacet až třicet minut. Podrobnosti má článek o dopravě z Řevnic do Prahy.
Město se dá projít pěšky za dopoledne. Nabízí se spojit procházku s vyhlídkou Babka nebo s cestou podél Berounky, jak popisuje článek o výletech kolem Řevnic.
Kde se najíst, shrnuje přehled zdejších podniků.
Časté otázky
Narodila se Martina Navrátilová v Řevnicích? Ne, narodila se 18. října 1956 v Praze a první roky strávila ve Špindlerově Mlýně. V Řevnicích ale vyrůstala a žila tu až do roku 1975.
Za jaký klub v Řevnicích hrála? Za LTC Řevnice, ve kterém působila i její babička Anežka Semanská-Boučková. Vazba na klub tedy byla mezigenerační.
Kdo ji tenis naučil? Od čtyř let ji vedl nevlastní otec Miroslav Navrátil. První skutečné lekce jí jako devítileté dával podle dostupných zdrojů tenisový šampion George Parma.
Jak dlouho v Řevnicích hrála? Zhruba v deseti letech přešla za tenisem do Prahy, kde jí větší oddíly nabízely lepší podmínky. Řevnický klub byl místem, kde začínala, ne kde strávila celou přípravu.
Kdy odešla do zahraničí? Roku 1975 do Spojených států. Bylo jí osmnáct a rozhodnutí znamenalo, že se do Československa dlouhá léta nemohla vrátit.
Má dnes ke klubu vztah? Ano, stala se čestnou členkou LTC Řevnice.
Dá se v Řevnicích jít po jejích stopách? Ne po vyznačené trase. Hmatatelnou stopou jsou tenisové kurty LTC Řevnice, muzeum ani okruh po místech jejího dětství ve městě není.
Jaké další sporty se v Řevnicích hrají? Vedle tenisu fotbal pod FK Slavoj Řevnice a národní házená, tedy sport, který je specificky český a jinde ve světě se prakticky nehraje.
Proč je příběh malého klubu důležitý? Protože bez místa, kde si dítě může odpálit míč, se talent nemá kde projevit. Klub v obci o pár tisících obyvatelích dal světovému tenisu jednu z jeho největších postav.
Jak se do Řevnic dostanu? Vlakem linky S7 z Prahy na Smíchov, cesta trvá řádově pětadvacet až třicet minut.
Co ve městě ještě vidět? Lesní divadlo z roku 1916, městskou knihovnu pojmenovanou po spisovateli Ignátu Herrmannovi a pivovar sídlící v budově nádraží z roku 1862.
