Rozdělovské věžáky jsou šestice věžových obytných domů na okraji Kladna, které navrhl architekt Josef Havlíček a které patří k nejvýraznějším dílům české bytové architektury 50. let. Stojí v Rozdělově, jsou vysoké 48 metrů, památkově chráněné a dodnes se do nich jezdí dívat architekti i studenti. V prvním z domů funguje Muzeum věžáků, podle provozovatelů první muzeum věnované sídlištní architektuře u nás. Článek shrnuje, jak domy vznikly, čím jsou výjimečné a jak si je prohlédnout.
Informace jsme ověřovali k 9. září 2026 z veřejných zdrojů, mimo jiné z webu Muzea věžáků a z odborných textů o díle Josefa Havlíčka. Provozní údaje, jako je otevírací doba muzea nebo rozsah prohlídek, se v čase mění, proto si je ověřte předem.
Věžáky v rychlém přehledu
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Kde | Kladno, část Rozdělov |
| Počet domů | šest věžových obytných domů |
| Výška | 48 metrů |
| Hlavní autor | Josef Havlíček |
| Spoluautoři sídliště | Karel Filsak a Karel Bubeníček |
| První návrh | rok 1946, úpravy v letech 1948 a 1949 |
| Finální podoba návrhu | rok 1951, půdorys ve tvaru písmene T |
| Stavba | zahájena v březnu 1953 |
| Dokončení | první dům před Vánoci 1956, poslední roku 1957 |
| Ochrana | domy jsou památkově chráněné |
| Muzeum | Muzeum věžáků v prvním z domů |
Proč věžáky v Kladně vůbec vznikly
Kladno bylo v polovině 20. století průmyslovým městem, které rychle rostlo. Hutě a doly potřebovaly lidi a lidé potřebovali bydlet, přitom starší dělnické kolonie kapacitně ani standardem nestačily. Bytová výstavba se tak v Kladně stala politickou i technickou prioritou.
Odpovědí měla být nová čtvrť v Rozdělově, tedy v části, která byla ke Kladnu připojena roku 1941. Namísto obvyklé blokové zástavby tu ale vznikl mnohem odvážnější koncept: solitérní věžové domy volně rozmístěné v zeleni, které měly městu dát novou siluetu. Souvislosti průmyslového rozmachu popisuje článek o hornickém dědictví Kladna.
Návrh vznikal dlouho. První verzi zpracoval Josef Havlíček roku 1946, tedy ještě v poválečném období, a počítala s šesticí desetipodlažních domů. Úpravy následovaly v letech 1948 a 1949 a definitivní podobu s půdorysem ve tvaru písmene T dostal projekt roku 1951.
Josef Havlíček a inspirace Paříží
Josef Havlíček patřil k předním českým funkcionalistům, podílel se mimo jiné na budově Všeobecného penzijního ústavu na pražském Žižkově. V Rozdělově navázal na meziválečnou modernu a hledal formu, která by v době nastupujícího socialistického realismu obstála a přitom nebyla jen dekorativní.
Zdrojem mu byla práce francouzského architekta Augusta Perreta, který už ve 20. letech navrhoval obytné věže pro pařížskou třídu obytných věžových domů. Perretův novoklasicistní přístup k železobetonu dovolil Havlíčkovi spojit řád a monumentalitu s funkcionalistickou dispozicí bytů.
Na výstavbě sídliště s ním pracovali Karel Filsak a Karel Bubeníček. Výsledek se podle odborných textů zcela vymykal dobové produkci a bývá popisován jako jeden z mála případů, kdy poválečný monumentalismus u nás přinesl skutečně kvalitní bydlení.
Jak jsou věžáky postavené
Šest domů má výšku 48 metrů a půdorys ve tvaru písmene T, který umožnil dobré osvětlení bytů a průhledy do zeleně mezi domy. Věže nestojí v řadě, ale jsou rozmístěné tak, aby vytvářely vlastní kompozici a aby žádná z nich druhé nestínila.
Na svou dobu měly domy nezvyklou technickou výbavu. Byty byly vybaveny stropním vytápěním, což v české bytové výstavbě 50. let nebylo běžné, a projekt kladl důraz na velkorysost prostoru i na detail. Právě tahle kombinace velikosti a péče o detail dělá z věžáků výjimečný celek.
Zvenčí jsou domy poznat podle velkých keramických domovních znamení o průměru zhruba jednoho metru. Vytvořili je přední čeští sochaři Marta Jirásková, Hana Wichterlová, Břetislav Benda a Bedřich Stefan, takže každý dům má vlastní identitu a obyvatelé o něm mluví podle znamení, ne podle čísla.
Muzeum věžáků
V prvním ze šesti domů dnes funguje Muzeum věžáků, které provozuje město Kladno. Podle provozovatelů jde o první muzeum u nás věnované sídlištní architektuře, tedy tématu, které se dlouho bralo spíš jako problém než jako dědictví.
Expozice ukazuje historii stavby, dobové vybavení bytu a atmosféru 50. let, kdy se do domů stěhovaly první rodiny. Návštěvník tak nevidí jen architekturu zvenčí, ale pochopí i to, jak se v takovém domě tehdy bydlelo a co pro rodiny znamenal přechod z kolonie do nového bytu.
Muzeum má vlastní návštěvní řád a omezenou kapacitu, protože sídlí v obytném domě. Otevírací dobu i podmínky vstupu si proto ověřte předem na webu muzea, stejně jako u dalších kladenských institucí uvedených v průvodci Kladnem.
Věžáky v kontextu poválečné architektury
Padesátá léta bývají v české architektuře popisována jako doba socialistického realismu, tedy návratu k historizujícím formám a k přísně řízené výstavbě. Rozdělovské věžáky do tohoto obrazu zapadají jen zčásti. Monumentální jsou, ale jejich dispozice, práce se světlem a rozmístění v zeleni vycházejí z meziválečné moderny, kterou Havlíček spoluvytvářel.
Právě proto se o nich mluví jako o výjimce. Zatímco jinde vznikaly uzavřené bloky s bohatě zdobenými fasádami, v Rozdělově stojí volné solitéry s jasným řádem a se střídmou výzdobou soustředěnou do domovních znamení. Havlíčkovým východiskem nebyla dobová propaganda, ale francouzský železobetonový klasicismus Augusta Perreta.
Ve srovnání s panelovými sídlišti, která přišla o deset let později, jsou věžáky pravým opakem sériovosti. Každý dům má individuální znamení, byty byly velkorysé a technická výbava nadstandardní. Tím se vysvětluje, proč se z nich stala památka, zatímco velká část pozdější sídlištní výstavby zůstává bez ochrany.
Rozdělov a život kolem věžáků
Rozdělov je dnes běžnou obytnou částí Kladna s vlastní vybaveností, obchody, školou a zelení mezi domy. Věžáky v něm nestojí jako muzejní exponát, ale jako obydlené domy, ve kterých se běžně žije, což je pro návštěvníka důležité vědět a respektovat.
Zeleň mezi věžemi byla součástí původního záměru a dodnes drží charakter čtvrti. Od domů je blízko na severozápadní okraj města a do krajiny směrem k přírodnímu parku Džbán, takže se prohlídka dá spojit s procházkou. Do centra Kladna a k dalším památkám je to jen pár minut městskou dopravou.
Pro obyvatele Kladna jsou věžáky orientačním bodem a symbolem města podobně jako haldy nebo zámek. Kdo si chce udělat obrázek o celém Kladně, najde přehled jeho částí, institucí a služeb v samostatném průvodci městem.
Jak si věžáky prohlédnout
Domy stojí v běžné obytné čtvrti a jsou obydlené, takže se prohlížejí zvenčí, z veřejných prostranství a ze zeleně mezi nimi. Nejlepší je projít celou skupinu dokola, protože kompozice věží se s každým krokem mění a domovní znamení jsou vidět jen z určitých míst.
Prohlídku se vyplatí spojit s návštěvou muzea, které dodá kontext, a s procházkou po Rozdělově. Odtud je blízko do zeleně na okraji města i k dalším kladenským cílům. Tipy na okolní výlety shrnuje článek o výletech z Kladna.
Z Prahy se do Kladna dostanete autobusem k metru B nebo autem po dálnici D7, Rozdělov leží na severozápadním okraji města. Podrobnosti o spojení rozebírá text o dopravě z Kladna do Prahy. Prohlídka věžáků zabere i s muzeem zhruba půl dne.
Časté otázky
Kde rozdělovské věžáky stojí? V Kladně, v části Rozdělov na severozápadním okraji města. Rozdělov byl ke Kladnu připojen roku 1941 a věžáky měly být hlavní dominantou nové obytné čtvrti pro rostoucí průmyslové město.
Kolik věžáků v Rozdělově je? Šest. Jde o skupinu věžových obytných domů vysokých 48 metrů, které nestojí v řadě, ale jsou rozmístěné tak, aby vytvářely vlastní prostorovou kompozici a vzájemně si nestínily.
Kdo věžáky navrhl? Autorem je architekt Josef Havlíček, jeden z předních českých funkcionalistů. Na výstavbě sídliště se podíleli také Karel Filsak a Karel Bubeníček. První návrh vznikl roku 1946, definitivní podobu dostal projekt roku 1951.
Kdy se věžáky stavěly? Stavba začala v březnu 1953. První dům byl předán k užívání před Vánoci roku 1956 a poslední z šestice byl dokončen o rok později, tedy roku 1957.
Čím jsou věžáky architektonicky zajímavé? Spojují funkcionalistickou tradici s monumentalitou 50. let a mají půdorys ve tvaru písmene T. Havlíček se inspiroval obytnými věžemi francouzského architekta Augusta Perreta. Byty měly na svou dobu neobvyklé stropní vytápění.
Co jsou domovní znamení na věžácích? Velké keramické reliéfy o průměru zhruba jednoho metru, které nesou vnější stěny domů. Vytvořili je sochaři Marta Jirásková, Hana Wichterlová, Břetislav Benda a Bedřich Stefan. Každý dům má díky nim vlastní identitu.
Jsou věžáky památkově chráněné? Ano, domy jsou památkově chráněné. Uznání dostaly jako mimořádné dílo poválečné bytové architektury, které se vymykalo běžné dobové produkci kvalitou dispozic i zpracováním detailů.
Co je Muzeum věžáků? Muzeum v prvním ze šesti domů, které provozuje město Kladno. Podle provozovatelů jde o první muzeum u nás zaměřené na sídlištní architekturu. Ukazuje historii stavby, dobové bydlení a atmosféru 50. let.
Dá se do věžáku vejít? Domy jsou obydlené, takže se prohlížejí zvenčí. Interiér zpřístupňuje Muzeum věžáků, které má vlastní návštěvní řád a omezenou kapacitu. Termín a otevírací dobu si ověřte předem.
Jak se k věžákům dostanu z Prahy? Do Kladna jede autobus k metru B na západním okraji Prahy, autem se jede po dálnici D7. Rozdělov leží na severozápadním okraji Kladna a je dostupný městskou dopravou i autem.
