Jak poznat vyhoření 

Syndrom vyhoření může postihnout kohokoliv, ačkoliv nejvíce ohrožení jsou lidé s vysokým pracovním vytížením nebo osoby, které dlouhodobě a celodenně pečují o jiné. Léčba a prevence vyžaduje komplexní přístup, nezřídka se k ní totiž přidruží ještě léčba závislostí, úzkosti a deprese. Jedná se v podstatě o stav chronického stresu, který člověka omezuje na osobní i profesní rovině. 

5 fází vyhoření 

Syndrom vyhoření je plynulý proces přicházející v pěti fázích. Nejprve se dostaví nadšení, kdy lidé překypují energií a ve své činnosti nachází uspokojení. Z tohoto důvodu upozaďují své koníčky a odpočinek. Když nadšení začne opadat, dostaví se fáze stagnace. Tehdy si člověk začíná uvědomovat, že všechno není tak růžové, jak si zpočátku myslel. Když začne pochybovat nad smyslem své práce, přichází fáze frustrace. Může být vyvolaná nespolupracujícími subjekty, nedostatečným oceněním nebo jednoduchým přetížením. 

Po fázi frustrace přichází fáze apatie, kdy člověk začne vykonávat už jen nezbytné činnosti. Nadšení už neexistuje, splnění nejnutnějších povinností je maximum, čeho je schopen. Posledním stadiem je fáze vyhoření, kdy se dostaví plné emocionální a fyzické vyčerpání. 

Komplikace a léčba 

Mnoho lidí, u kterých se rozvine syndrom vyhoření, hledá úlevu od nepříjemných stavů v konzumaci alkoholu či jiných návykových látek. Jelikož vyhoření provází také problémy se spánkem, mohou se uchýlit k nadužívání hypnotik, tedy léků na spaní. Tyto prostředky však přináší jen krátkodobou úlevu a léčba závislosti na lécích či na alkoholu může být zdlouhavá, a ještě více stresující. 

Stejně jako u jiných nemocí je třeba začít s léčbou co nejdříve, ideálně už ve fázi stagnace. Postup léčby závisí na domluvě s pacientem, většinou dochází k pomalým změnám životních návyků, posílení mezilidských vztahů a získání realističtějšího náhledu na oblast, kvůli které vyhoření vzniklo.